PF 2017

28. prosince 2016 v 23:29
 


Highlander IV.

10. července 2016 v 22:09
 


Šeptání skal....

24. října 2014 v 23:23


Rover Highlanders II.

20. listopadu 2013 v 14:42


Tajemství skal

27. července 2012 v 19:40 | Ronny MacGort
Na Stříbrném vrchu, stará sosna stojí a v koruně její hnízdo havranů.
Na větvy nejsilnější konopná oprátka, kterou na krk lásko za tebe dostanu.

Říkali mě všichni, že lidská láska bolí, že je často krutý ten cit člověčí.
Já za tebou chodil za měsíčních nocí, tebe jsem miloval, dcero člověčí.

Já po lukách tě vodil, v lesích si s tebou hrával, tančili jsme spolu na vrcholcích skal.
Ó jak bylo krásné naše milování, ženou mou jsi se stala, já mužem tvým se stal

Na Kostelci hoře porodilas dítě a to jsi potom ze skal hodila,
že bylo mojí krve a mělo srdce dračí, to proto jsi to naše dítě zabila.

Nad tím krutým činem nebesa i pláčou, bouře křičí nad hlavami skal.
Pod nohama tvýma se otevřela země a dolů do té rokle jsi se zřítila.

Těď pod Martinskou stěnou tvoje tělo leží a zlatý písek ti padá do vlasů,
nad Vlhošťským dolem tvoje duše létá, štvána hněvem dračím a stádem černých Pegasů.

Na Stříbrném vrchu stará sosna stojí a tělo moje lidské já jsem dravcům dal,
teď jsem synem draka, co oblohou létá nad královstvím skal.

Zrnko písku

21. března 2012 v 23:29 | Ronny MacGort
Valící se vlny oceánů o útesy se rozbíjí,
tam, kde zem má rodná vrůstá do mraků.
A vítr hučí, vyje si a kvílí,
tam, kde ve skalách sídlo je draků.
Tam a nikam jinam, já vrátil bych se rád.
Jsem jen malé zrnko písku, co opustilo skálu,
a tak prosím - vodo - nes mě zpátky do moří.
Jednou přijde čas, kdy nastolí se řád
a malé zrnko písku opět postaví skálu,
ta vystoupí z moře a nad ní slunce zahoří.

O Roverských horách

6. dubna 2011 v 13:18 | Ronny MacGort
O Roverských horách
C Ami Dmi G
1) Tak opět stojím pod otcem místních kopců,
C Ami F G
co zvedá hlavu vzhůru k nebesům.
V tom údolí, kde vzdal člověk dík bohům,
kolem křížku pak vcházím do lesů.

A šlapu cestou, co jméno má Husí,
kolikrát šel jsem po ní - nevím sám.
Člověk se někdy ohlédnouti musí,
do časů, kdy dal své srdce Roverkám.

Ref:
Já to tam znám, tam na Roverských horách,
kde kvete vřes, zem voní jehličím.
Já to tam znám, tam na Roverských horách,
když na skály své Ahoj zakřičím.

2) S lesem si zpívám písně starých trempů,
o tom, že nesmí Woodcraft zahynout.
Na noc mě vezme jedem z místních kempů,
před deštěm převis dá mě spočinout.

V dálce poslední vláček houká,
po skále tančí odlesky plamenů.
Měsíc líně na větvích se houpá,
usínám v království tisíce kamenů.

Ref: ...

3) Ať slunce pálí, či je po kolena sněhu,
z nebe se řítí deště vodopád.
Podzimní mlhy mají svoji něhu,
zem Roverů mám já hodně rád.

Někdy je nás tady velká síla,
jindy se tu můžu toulat sám.
Ochrání mě stará dobrá víla,
co ji zrodil dávný oceán.

Ref: 2x ...

Kam dál