Březen 2009

Vandr na předjarní Roverky

19. března 2009 v 0:55 | Ronny MacGort
Vandr na předjarní Roverky

Tak a bylo to tu znova. Zima se sice tváří, že nechce odejít, a ještě dlouho bude vládnout našim krajům, ale jaro se nenechá porazit v boji o své právo a odhodlaně vysílá jízdu těžkooděnců v podobě navracejících se ptáků z jižních krajin a slunce mu statečně sekunduje v souboji ročních období.
Touha po klidu lesů v Roverských horách měla za následek, že jsme se ze dne na den s Macem rozhodli vyrazit na malý skorem jarní vandr. V pátek dost pršelo a já musel ještě odmakat odpolední směnu ve firmě živitelů z USA. Sobota, to byl náš den. Počasí jako ze žurnálu, odjezd vlaků přesně podle jízdního řádu. Prostě ideální stav. Ani máma neměla nic proti. A tak se jelo.
Kdo Roverky opravdu dobře zná, tak ten ví, že je to zázrak kdykoliv. Sobota byla na počasí velmi super.

Byla to klasika. Vláček nás vyklopil na nádraží v Blíževedlých a tak po jednom pivku a kole jsme vyrazili již tradiční cestou k lesům. Jen jsme se nedrželi tradiční cesty směr Hvězda, ale vzali jsme to tentokrát přímo Bročkama. Je dobré poznávat i jiné možné cesty a já chtěl Macovi ukázat třeba toto:

Krásná jeskyně, sice bez draka, za to s trochou nepořádku. Škoda.


Po krátké prohlídce zajímavého přírodního díla jsme šlapali dál lesní cestou, kterou narušilo jen místo, kde se ukládalo vytěžené dřevo. Slunce svítilo nad korunami stromů a ptáci řvali jak o život. A pak jsme vyšli na kraji osetého pole a před námi se otevřelo již známé panoráma.






Byla to krása. Probouzející se příroda a oseté pole obilím omračovalo svěží zelení. Jen doufám, asi marně, že je to ječmen. Z toho by se dala pálit výborná Ben Vlhost Rower Single Malt Whisky.


Stříbrný vrch a pole s řepkou. Konec nadějí na dobrou whisky. Bude to biopalivo.


Zklamání bylo tišeno krásnými výhledy na Ronov.

Pomalu jsme se začínali ztrácet v Roverských horách a cesta nás zaváděla do jejich nitra. Vůně jara byla cítit všude kolem. A jako by nám chtěla Zima dokázat, že se ještě nehodlá vzdát, stáli jsme u rybníčků ještě zamrzlých ledem. No, ryby jsem tam nikdy neviděl, ale komáři se tam líhnou pořádní.




A pak už čekala jen cesta na kemp, na které nás uvítal svými mnohými pažemi zdejší strážce.

Obsadili jsme kemp a počali se oddávat sobotnímu vegetu. Poděkování patří všem, kteří se o toto místo starají.



Odpolední siesta byla prokládána mou snahou něčemu přiučit Maca ze zálesáckých dovedností a on si tak mohl vyzkoušet v praxi svůj nový tesák na dřevo.
Někde po okolí už sice halekali ciklofilové, ale tím jsme se opravdu nenechali otrávit. Navíc ta nádhera kolem - kdo by se rozčiloval.

Větev před skálou...

... skála za větví.

Odpoledne se obloha pomalu začala zatahovat olověnou šedí, ale komu by to vadilo, když v předpovědi počasí slibovali nádhernou už skorem jarní neděli.
Nastal večer a celé okolí pomalu utichalo. Odněkud z dálky byl slyšet jen štěkot psů a nad hlavou občas zahučel některý z hliníkových ptáků ČSA. Asi...
Setmělo se a Mac se odporoučel do spačáku a já ho po nějaké době následoval. Odčas se tmou ozýval sýček a jiná havěť soví, ba i dravec přidal svůj pokus o zpěv.
Mezi mraky se na chvíli ukázal měsíc, jenže to už jsem vnímal jenom tak napůl. Spalo se dobře,
tedy až do té doby než mě probudil zvuk padajícího deště. Bylo jasné, že nedělní jaro se nekoná.
O to větší překvapaní čekalo ráno. Do slepených očí mne naplno svítilo slunce při svém výstupu na nebe. Optimizmus nebyl ale na místě. To nám jen puchejř chtěl říct: Se na mne podívejte, ať víte jak vypadám a já zase mizím.
A opravdu. Už jsme ho ten den neviděli.
Po obědě jsme to vzali oklikou, že se ještě podíváme po známých místech, ale nakonec jsme se začali rychle přemísťovat směr Blíževedly. Celou dobu si déšť jen tak pokapával, sotva jsme vylezli z lese na otevřený prostor, začalo regulérní chca...
Přesto byl vandr úžasný a už se těšíme na další.

Jo a datum na fotkách je schválně špatně. To na zmatení nepřátel. Nebo jsem si jen nevšiml, že ten krám na focení je špatně nastaven.

Svobodu Skotům i Roverkám