Větší vandr na Roverky ke konci velmi podivných prázdnin

14. září 2009 v 20:39 | Ronny MacGort


Bylo - nebylo? Jo vono bylo. Bylo léto, jen tak nějak velmi podivné.
Od posledního vandru s Macem na předjarní Roverky, jsme se ven už tak nějak nedostali.
Dodělával jsem si zvýšení kvalifikace a potom ještě absolvoval jeden další kurz. To víte, je krize a kdo má dneska jistej flek v práci? Dneska jo, ale zítra už třeba ne...
A potom jsem podleh tlaku rodiny a vlastně i havarijnímu stavu střechy na našem venkovském sídle.

Nekecám. Já jsem se pustil do rekonstrukce střechy na 250 let starý chalupě. To bylo chvílema na provaz. To, že jsem to nikdá nedělal a jsem profesí vlastně strojař, tak to vážně nehrálo roli. Díky internetu jsem se vyučil tesařem, restaurátorem, truhlářem i pokrývačem. Vždyť říkám: na provaz.

Takže o nějakém vandru či dovolené nemohla být ani řeč. Sice jsem měl v plánu celou akci provést rychleji, ale když už máte pohromadě veškerý materiál a i nějaké ty pomocníky, tak zase potřebujete vyměnit jen jedno prkno a ve finále jich měníte deset. A když už se do toho z gruntu dáte, tak vám do toho třikrát za hodinu prší a potom i celou noc leje a to běháte po baráku a koukáte, kde všude do něj teče.

Prostě kdo to nedělal, neuvěří.

Nakonec se dílo podařilo a chaloupka má novou střechu. Jen ještě udělat pár dodělávek a bude se dělat něco dalšího.

Konec prázdnin se blížil až neskutečně rychle a já se rozhodl vyrazit na Roverky děj se co děj.
A světe div se, ona souhlasila i naše mamča a dokonce se nechala od nás ukecat a že pojede s námi.

Tak nějak se staví sen. (Mojí ženy.)

Tak nějak to začalo. Zbourat staré a postavit nové. Původní krov neměl už ani jediný trám, který by se dal zachránit.

Chaloupka stařičká nad údolím Labe...
nám připravovala jedno překvapení za druhým...

...a my se museli učit tesařskému řemeslu...
...šlo to pomalu, ale jistě...
...a staré ustupovalo novému...
...něco se zrenovuje...
...a něco ne...
...hlavně když...
...budou lidi...
...co by to udělali. Jen kdo to zaplatí? (Typicky skotská otázka???)
Stále se hlemýždím tempem blížím k cíli.
S chutí do toho a půl je hotovo.
Trochu oslavit narozky...
...sklidit nějakou tu úrodu...
...a pokračujem. (Mac se učí rozklepávat prsty, ale jinak pomáhala celá famílie.)
Založení druhé poloviny střechy...
...a pokus o co nejrychlejší ukončení. (Roverky už nám lezou i do snů.)
Já tu mrchu snad nedodělám. To je nahoru - dolu - přiříznout - nahoru - dolu a pořád dokola.

Tak vesele jsme s Macem trávili léto a prázdniny. Pravda, jednou jsme se vyjeli koupnout na Vlčí jezero, ale jinak to byla pořád jen střecha.
Dlužno říci, že se mě stihla vdát má nejstarší dcera a vážně jí to moc slušelo.
Vlastní narozeniny jsem oslavil na staveništi, ale bohům dík - nepršelo. Jo dort od maminky byl skvělej.
Nevěsta jak ze žurnálu. To si pište, že jsem byl móóc pyšnej.
Mac a jeho dvě nejstarší sestry. A to má ještě jednu...

A potom se podařilo.
Poslední prázdninový týden začal a my vyrazili na Roverky. Konečně.
Konečně na Roverkách...
... i s naší mami.
...šlapem do zaslíbených Roverských hor.
,, A ten kemp je ještě daleko?"

,,...prej kousek. Co na tom vandru vidíte?"

Mac se zabydluje na kempu.

Je krásný a teplý letní den a jeden by neřekl, že prázdniny začínaly přívalovými bouřkami
a povodněmi.

Uvelebili jsme se na kempu, mamině jsme ukuchařili oběd a nechali jí vychutnávat krásu roverského lesa.
Odpoledne prvního vandrovního dne se pomaličku sunulo k večeru a nebýt toho, že v dálce občas zahýkali cyklofylici, byla by idyla divočiny skorem úplná.
Já jsem ještě musel dojít k heřmánkové studánce doplnit voděnky, protože Mac měl chuť na palačinky. Ještě že to z kempu nebylo tak daleko.
U studánky jsem potkal kamaráda Dejmala s jeho Foxem, tak jsme dali řeč a oba se podivili, že Roverky jsou trempů prosty. Nikde ani noha v zelených šatičkách.

Už se pomalu smrákalo a já se pokoušel o palačinky na nezajetý pánvičce. To teda už nikdy!!!
Mamča byla cestou pilná hledačka houbiček a tak připravila na ty palačinky smaženici.
A výbornou.
Napapánkovaný jsme se zavrtali do spacáků, ale spát nešlo. Bylo vedro jako prase. Nebe bylo plný hvězd a letadel, který nějak dělaj větší randál.
Občas se po hvězdnatý obloze zablesklo, ale jinak nic nenasvědčovalo, že by byla bouřka.
Nakonec jsme usnuli. Na chvíli. Hřmění a blejskání, které nás probudilo, bylo ve skalách ještě umocněno ozvěnou.
Začalo trochu pršet, ale nic moc velkého. Bouřka nás lízla jen svým okrajem. Blesk praštil do Roverek jen jednou a to někam do Kostelce.
Přestalo pršet a ani nefoukal žádný vítr. Nad ránem sice ještě jednou zapršelo, to zase silněji, aby se zalil les a rostly houby, ale nadcházející den sliboval vcelku dobré počásko na šlapání.

Tolik hodin a voni ještě hnípaj. A to nejsou ani Pražáci



Roverky jsou krásný, ale suchý a tak se většinou chodí pro vodu třeba sem. Řeknu vám - ta má říz. Kolikrát já sem ještě za tenhle ten vandr půjdu???

Někdo si dá práci, že les poklidí, jinej se nadře, aby tam ten bordel dotáhnul. Smutné!!!


Tak jsme razili dál. Já opět pro vodu a mamča s Macem se poohlédli po houbách. Potom jsme se vydali směr Husa a dále ku Kostelci. Měl jsem typ od kamaráda Wolfa na pěkný kemp.
Šlapali jsme zvolna, aby si mamča mohla vychutnat tu zdejší krásu a zapomněla na bágl na svých zádech.
Odkud si přilétlo hejno cyklofylů a zase zmizlo, potkal nás párek hádajících se milenců a někde před námi řval traktor a motorovka dřevařů. Jinak ani kousek vandrácký duše.

Vřesu jako ve Skotsku a ta vůně.

A tento strom se jmenuje po svém objeviteli smrkovice Wolfovka


Dorazili jsme na určený styčný bod a já jsem šel hledat doporučený kemp.
Bylo to asi takto popsané: Od cedule půjdeš dál po cestě asi 20 až 50 metrů a potom smrkovým lesem ostře vlevo až pod skály a tam někde to je.
No metrů to bylo asi 200 a smrkovej les zastupovali možná tři až pět smrkoušů - nedochůdčat.
Jinak samá smrkovice.
Nakonec jsem to našel a vrátil se pro zbytek klanu.
A jak jsme se už tešili na příjemné pobytí na kempu, zapomnělo se na naší skotskou vlajku, která byla zapíchnutá u cedule s názvem kóty na znamení jejího dobytí.
Tak jsem se ještě musel vrátit a světe div se, bylo to slabejch pět minut, nikde ani živáčka
a přesto byla vlajka fuč. Jen ta žerď tam zůstala...
My přišli o naší vlajku, což je jistě ostuda, ale nikde to neříkejte. Jen to trochu zkazí náladu.
Takže ten kdo měl tu potřebu jí típnout, ať si jí užije. Máme další a i větší.

Krásné a monumentální místo a plamínky ohně zahnaly chmury z našich tváří nad ztrátou vlajky.
A hlavně - bude se žrankat, baštit, bufetovat...


Ale to nám to na tom vandru šmakuje...

A tak jsme se na kempu pomalu zabydlovali, z dálky bylo slyšet dunění hromů a sem tam se zablejsklo. Někde nad Středohořím Taranis valil ten svůj kámen a pořádně klel.

A kde se vzal, tu se vzal, stál na kempu obrýlený človíček, a že je Pastelka a že tady vandruje už dva měsíce a potom, že to tady všude bude národní park, jako na Křivoklátsku a že za to můžou zlí Roverští patrioti.
A potom byl najednou léčitel a byl chvíli z Práglu, a ze s Plzně a v Lípě má lékárnu a kde si - co si.
Tak jsme pokecali - potlachali a on nám popsal jak se dostaneme na kde jaký kemp
a nakonec tedy zase šel.
Pastelka - Lubošek

A mamča byla ráda, že je fuč, protože se jí moc nezdál a vona má na tohle nos. A dobrej.

Večer se pěkně rozpršelo a tak po velmi, ale velmi vydatné večeři, kde nemohly chybět mamčou opět nasbíraná houbátka, jsme sebou plácli do spacáků a za šelestění deště a houkání všelijakých sov a soviček jsme usnuli spánkem nespravedlivých. No spaní to bylo vážně tvrdé.
Asi navrhnu náčelníkovi Národního parku, by to vystlal, že RP bolejiju hrby.
Ráno bylo mlhavé, ale magicky krásné a hlavně - nepršelo.

Trůny dávných bohů?

Okno Všehomíra?

Zase ještě hnípaj...
...ale za chvíli už půjdem dál...

...jen ještě fotečku pouhou - pro rodinu.


Tak jsme opět vyrazili na další putování po Roverkách směrem na Čap.
Měl jsem v plánu pokochat se báječnou vyhlídkou, kterou tato dominanta Roverek se stopami po středověkém hrádku nabízí. Jenže...
Jenže když se před námi mezi stromy objevila typická čapská palice a hlavně ten fakt, že je to do slušného krpálu, rozhodla naše mami, že se bez této jistě hodnotné vyhlídky ráda obejde.
No co? Někdy si člověk může něco naplánovat, že?


Bylo potřeba doplnit zásobu vody a tak jsem se opět vydal k blízké studánce.
Jako šnek či želva si musí táhnout své domečky na hrbu, tak i vandrák táhne svůj zelenej dům na zádech, ale na Roverkách se k němu musí přidat voda. Dost vody. Někdy i hodně vody.
Proč je ten vodík s kyslíkem jenom tak zatraceně těžkej???

Slabší jádro ( to línější) jsem zanechal na panelce pod Čapem a spěchal ke studánce, kterou pamatuji jako velmi příjemný zdroj občerstvení. Jenže jaké bylo moje zklamání, když jsem nalezl jen komáří líheň a vodu stojatou, průsakovou a hlavně skorem nepoužitelnou.
Zalévéní záhonů není moje velké hobby, neb nejsem žádný Mičurin.
Holt se musím smířit s tím, že se některé věci a jistoty mění.

Vrátil jsem se k čekajícím rodinným příslušníkům a oznámil jim, že vyrazíme směrem do Dřevčic, kde nabereme pitivo a doplníme proviant. Měl jsem to v plánu až na další den, ale nedostatek H2O nám nedovolil zůstat a nocovat v těchto končinách.
A tak jsme vyrazili.

Chůze po betonu? No - nic moc.

K části této cesty jen mohu dodat toto: Na otázku typu ,,Kdy už tam budem, jak je to daleko a jdeme správně" - odmítám pro příští vandry odpovídat.

Je sranda jak Mac dokáže pod příslibem koupě studené kofolky a nanuku šlapat.
Jenže s odšlápnutými kilometry se mužstvo pomalu začínalo bouřit, což se projevovalo nejprve brbláním, potom už hlasitými výkřiky zoufalství a ke konci už hysterickým pláčem i smíchem.
Už ani zábavný sběr hub nezabíral...
Jako by mne také nebolely nohy,neměl jsem hlad a žízeň a bágl na zádech nebyl tak nějak více těžší.

Konečně se před námi otevřel pohled na vesničku milou, zaslíbenou a možná i střediskovou, jen to pole a pastvina mezi námi a ní, trochu kazila radost mých spoluvandrovníků.

Konečně se dočkali a já vlastně také...

...krámek byl otevřený a pivo dobře vychlazený a hospůdka u Adamců otvírala už za hoďku.
Takže jsme poseděli, nabrali sil a těch padesát metrů jsme zvládli. A já se také dočkal. V hospodě točej krom Gambáče a Březňáku i moje oblíbené Svijany. Mlask...

Byl krásný letní podvečer a s pivkem v ruce (i žaludku) se tak nějak krásně žilo.


Nic méně ještě nás čekala cesta na některé další nocoviště, ale to se obešlo bez dalších pokusů o vzpouru.

Bylo tam krásně, tak proč to někdo ozanačuje jako hospodu,, U zlý Mařeny?"

Konečně u známé heřmánkové studánky. Večerní koupel byla super i bez teplé vody.

Soumrak nad Roverkama

Vykoupaní a odpočatí jsme kráčeli opět do náruče některého z kempů v Roverských horách.
Nasyceni a s vidinou lenošení, které jsem přislíbil na druhý den, usnuli skorovzbouřenci spánkem spravedlivých. A já také.

A broučci spali a spali a spali...

...a přitom bylo tak nádherné ráno ve skalách...

... i na skalách...

...i mezi skalami. ,, Tak už sakra koukejte vstávat!!!"


Den blaženého vegetu.
Krásné nic nedělání věnované přípravě dobrot trempské kuchyně a tím pádem papání a odpolední hajaní a vymýšlení dalšího chodu dnešního meny.
Tedy pro někoho.
Já musel dojít pro vodu. Zase.
To je neskutečná spotřeba.
Stavil se u nás na návštěvu kamarád Dejmal s pesem Foxem, kterého jsem znal už od prvního setkání u studánky. A protože už valil cestu k domovu, skočil jsem ho kousek vyprovodit, až ke studánce - tedy.
To že sem půjdu opět večer, mne ještě zatím nenapadlo.

Prohlídka kempovky...

...přiznání barvy..



... a příprava palačinek s mamči houbátkama. Jo Mac to měl se švestkovou vařeninou.

On je vůbec nějak žravej.


Tak jsme přežili páteční veget ve zdraví a druhý den ráno jsme měli v plánu dorazit na sraz brigádníků, co se prostě tak nějak dobrovolně rozhodli udělat něco pro zachování krásy a čistoty Roverek.
Sice se nám nepodařilo dodržet časový plán, ale já už si začínal zvykat.
Nakonec jsme na místo srazu dorazili a potkali tam hodně kamarádů.

Odpočinek krátký...


a už je zase čas jít dál-šup, šup.

Na základně s prvními kamarády...

...a i s dalšími.

Mamču jsme potom vzali na poznávací vycházku na terasy Velkého otce - Vlhoště.
Snad pochopí proč se sem tak rádi s Macem vracíme. Třeba se k nám jednou přidá.

Je tu nádherně...
...vždyť vám to pořád říkám.

Kemp Jezevec - proč ho někdo měl potřebu zničit?

Jenže Jezevec žil - žije - bude žít.

A po roverské exkurzy jsme vyrazili k Liticím, kde byl další bod kulturního programu brigádníků
v příjemné hospůdce s výborným svijanským pivíčkem.
Konečně byl čas a klid podebatit s kamarády.

Cesta z centra Roverek byla místy lemovaná přímo švestkohrady. Že těch kadlátek letos je.


V hospůdce jsme strávili náš poslední večer na vandru a protože se to trochu protáhlo a Mac nám nějak začínal odjíždět do říše snů, požádali jsme paní hospodskou o nocleh a přespali v cimérce pro nenadálé hosty.
Ráno jsme se seznámili se rozkošnými štěňaty, ale vážně jsme si nemohli žádné odnést domů. Možná až jednou budem bydlet na chalupě.

A tak jsme pomalu odcházeli do Stvolínek na nádraží a cestou jsme konečně našli nejkrásnější květinu světa.
Za dveřmi byl konec vandru, dovolené i prázdnin.

Ještě jedno ohlédnutí směrem k Roverským horám s přáním: Svobodu Skotům i Roverkám.

Ten byl mazlivej

Skotská orchidej...

... a Jimmy, tady jsou další.

Bohové ať ochraňují Skotsko i Roverky.

Jsem Roverský patriot a komu se to nelíbí, ať mě vleze na záda.

A mě taky.

Táhne nás to zpátky...

...ale musíme tam.

Tak zase někdy příště. Možná si to mamča ráda zvopákne.



Svobodu Skotům i Roverským horám

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 crazy x jan![k] crazy x jan![k] | Web | 14. září 2009 v 20:52 | Reagovat

pěkne blog :) ahoj měla jsem teĎ pauzu a opět se vracim tak plosim klik web a připiš KOMENT předem dík

sorry za reklamu ... pls. klik web

2 Yuthura Yuthura | E-mail | Web | 6. března 2012 v 15:15 | Reagovat

Pěkný....

3 Thozasfocky Thozasfocky | E-mail | 12. dubna 2017 v 0:02 | Reagovat

cialis buy announcements
http://pharmashop-online.com - generic cialis online
  cialis prostate
<a href="http://pharmashop-online.com">cialis usa
</a> - theodore roosevelts version cialis
cialis and alcohol consumption find all posts by

4 Toulavej Háge Toulavej Háge | E-mail | Web | 13. dubna 2017 v 8:32 | Reagovat

Moc pěkný blog apěkné počtení ;-)

5 Zraigscent Zraigscent | E-mail | 15. srpna 2017 v 22:57 | Reagovat

cialis cialis levitra
http://cialiswalmart.net - cialis over the counter walmart
  cialis tadalafil club
<a href="http://cialiswalmart.net">cialis over the counter at walmart
</a> - side effects cialis
cialis 20mg review search

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama