Je duben a jaro se rozjíždí v plné kráse.
Každý den může člověk pozorovat jak se příroda probouzí po letošní dlouhé zimě.
Už se nemůžeme dočkat termínu brigády na Roverkách.
Jasně, že nejde jenom o práci na zkrášlení a úklidu našeho druhého domova a pomoci přírodě v dané lokalitě, ale také je to setkání se spoustou dobrých kamarádů.
Každý, kdo jezdí na vandry, zná úskalí vaření.
Třeba taková polévka.
Ešus plný vody si spokojeně nechává rozpalovat útroby v ohništi, voda už jde varem a potřebné ingredience už jsou také vloženy.
Hmm...začíná to vonět a žaludek se rozeřve hladovým kručením.
Ještě chvíli maličkou to povaříme a už se nakrmíme.
Jenže v tom se to stane...
Polénko, které do té doby sloužilo jako opora pod trempským kuchyňským zařízením,přehoří,
ešus se překotí a obsah se vyleje do hladových plamenů ohně.
Horká polévka na zahřátí a zahnání hladu je fuč,oheň skorem uhašen a obličej vyjeveného trempíře je pokryt popelem a kondenzující párou.
Tak toto by se nestalo, kdyby bylo ohniště na kempu opatřeno roštem na vaření, řekl si jednou někde někdo...
Je duben a jaro se rozjíždí v plné kráse.
Představa vylitého ešusu,kotlíku či pánve k té nádheře nějak neštymuje.
Co s tím?
Vyrábíme rošt na vaření. Řádnej a bytelnej...
Je jeden kemp, kde rošt není, ale býti by měl.
Jistě, kempů kde není rošt je více, ale tento si ho přeci jenom tak nějak zaslouží více.
Přeci jen se na něj jezdí dlouho a do jeho laskavé náruče se už uchýlilo několik generací trempů.
Rošt je hotov.
Co tedy zbývá? Dopravit ho na dané místo a provést instalaci.
No jo, ale kdo ho tam do hlouby roverských hor a lesů dotáhne?
Uspořádáme expedici pod záštitou OSN na záchranu skorem dovařené polévky!!!
Starou Bellu. OSN je nějaká vandrácká kulajda ukradená...
Tak tedy jinak.
Balíme pár nezbytných pracovních pomůcek, přidáváme svačinu a společně s novým roštem upalujeme ku kempu...
Je pozdní odpoledne jednoho pracovního dne. Počasí tak nějak nic moc jaro a i tažní ptáci, kteří se vrátili z teplých krajin, odtáhli asi raději na grog do nejbližší knajpy.
V lese pusto, mha a jen vítr se prohání mezi napučenými korunami stromů.
Táhneme rošt lesní dálnicí a neochvějně se přibližujeme k cíli. No - neochvějně???
Někdo to s tou bytelností trochu přehnal...


Tak s tím se já tahat nebudu. Když jsi si to vymyslel,tak si to nes...

Nepiskuj a vem to do teplejch. Každej za jeden konec a šlapem...
Neseme rošt na tyči jak střelenýho kance a procházíme kolem známích míst.
Přicházíme k místu, kde se zhruba za týden odehraje stěžejní budovatelská aktivita letošní jarní brigády a ukrýváme na nenápadné místo nějaký ten potřebný materiálek.
Kousek odtud býval léčivý pramen Járy Cimrmanna s vynikající vodou v prášku, ale nenechavá ruka se postarala, že tento evropský unikát již neexistuje...

Zde se sypaly léčivé krůpěje...

A já se těšíl, že si dám loka...

Osvěží nás vítr v korunách a vlahá mha...

Konečně u cíle. Kontrola kempovky je daný rituál...

Ohniště a podpis posledního návštěvníka... Wo co Gouu?

Instalace započala...

Kontrola kolmosti...

Istalace dokončena.

A je to.


První očazení spojené s pečbuřtěním...
Rošt byl úspěšně dopraven, nainstalován a slavnostně očazen.
Doufáme,že bude sloužit dlouho a věrně k užitku všem lidem čistého a poctivého vandráckáho srdce.
Případné mámitky či připomínky si strčte za klobouk...
Po slavnostním rautu nastal čas návratu do divočiny civilizace. Nechtělo se nám, ale vždyť to znáte...

Stopy těch před námi...

Skála...

...skála...

...skála...

...zase skála...

...a ještě skála...

...a cesta ve skalách...

...a cesta k nějakým dalším skálám...

...skály kam se podíváš. Ale krásný.

Monument of Cimrmann...

...hezký, ale bordel, že by ani prase...

Cesta k městám...


A na konec Roverské bonsai.
Tak to byl náš mikrovandr na Roverky a za týden se těšíme na shledanou.
A ať Vám to vaří...
Svoboda Skotům i Roverkám
Moc hezké.