Listopad 2010

Velký vandr po Roverkách a Kokořínsku - část II.

2. listopadu 2010 v 0:03 | Ronny
Opouštíme T.O. Bílé skály a míříme do Kokořáku.
Tak tady jsem nebyl dobrých dvacet let.
Je mě jasné, že se vše neustále mění...

vv81
Opravená chalupa v Ráji a pomník padlých v I. sv. válce - ti už tam jsou dlouho. (Jestli ráj existuje)

V Ráji se stavujeme v místní občerstvovně a pak pokračujeme dále. Chtěl bych najít Sosnu a nebo se plácnout na Margaretu, ale vše je nakonec jinak.
Za celou dobu nepotkáváme jediného trempíka a taky co by tu kdo dělal. Všude jen hromady kolokolistů a autoturistů.

vv82
Leknínový rybník v Kořínském dole.
vv83
Četníci ze Saint - Tropes???
vv84
Cesty víry...

vv85
Zázračná studánka - jen poustevník šel na pivo.

vv86
Pšovka

Cestou si nezapomínáme prohlédnout chalupy Kokořínska. Pravdou je, že některé se sem vážně nehodí. Pokus o další Jevany? Raději to ani nefotíme...

vv87

vv88

vv89

vv90
Uhýbáme do skal a hledáme nějaký kemp, ale nacházíme jen toto...

vv91

vv92
Tady býval kemp - už není...

Radíme se kam dál. Já navrhuji jít na Margaretu - jeskyni přímo proti hradu, ale cestou padne rozhodnutí, že si nocleh najdeme po cestě směr Mšeno. To aby jsme zítra nemuseli zbytečně spěchat.
Přicházíme k místní osvěžovně U pobudy a vidina lahodného moku a krmě vítězí.
Tak nějak se nám ty hospody na tu štreku navlékají jako korálky na náhrdelník.
Někdo moudrý kdysi řekl, že v hospodě je líp než na světě.
No - všeho s mírou.
Nebe se povážlivě zatahuje a začíná pršet. Nejprve jen tak polehoučku, až po nějaké době to spustilo na plné pecky.
To už vcházíme do lesa a míříme ke skalám nad údolím...

vv93
Prší a venku se setmělo...

vv94
...hledáme úkryt ve skalách...

...hledáme a nacházíme. Skály jsou jistota.
Musíme si nocoviště krapet upravit, ale žádný vážný zásah do stavu přírodě blízkému to není.
Ještě trháme borůvky, které se po dešti krásně lesknou a jsou velké jako nehet u palce nohy.
No - to už by byly vlastně švestky. Tak tedy byly o kousek menší.
Déšť se přesunul dále do vnitrozemí a vzduch voní lesem.
Na krajinu pomalu padá soumrak a my si už hovíme ve spacácích. 
Mac se dožaduje vyprávění dalších příhod z vandrů a já musím usilovně pátrat v paměti...
A najednou si uvědomuji, že tu nejsme sami. Hledím na skálu, která nám poskytuje přístřeší
a zřetelně vidím tvář vystupující z pískovce...

vv95
Starý muž ve skále...

Kdo ji tu vytvořil a kdy? Co je to za místo, na kterém hodláme nocovat? Jaká je jeho historie?
Chvíle o tom diskutujeme, ale potom se vracím ke vzpomínkám...
Obloha je černá a místy problikávají odlesky hvězd.
Ještě než usínáme, požádáme toho ve skále o ochranu a přejeme mu dobré noci.
A spí se nám náramně, takže se probouzíme dlouho po rozednění...

vv96

vv97
Snídaně až do postele - tedy do spacáku...

vv98
Ještě fotečku s naším přítelem a vyrážíme ku Mšenu. 

vv99

vv100
Staré cesty ve skalách.

vv101
Něčí chalupa? Jo, to je Kokořín...

vv102
...a lány zlátnoucího obilí.

vv103
Tady jich je nějak moc. Ještě že jsem pohan...

vv104
Chrám slasti - jen procházíme kolem. Snad někdy příště.

vv105
Radnice ve Mšeně.

Přicházíme do Mšena a prohlížíme si jeho krásy.
Objevujeme cukrárnu s lákavou zmrzlinou a tak si dáváme do nosu.
Vlak nám jede zhruba za hodinu a tak i náš vandr pomalu končí.
Škoda.

Svoboda Skotům a Roverkám

Velký vandr po Roverkách a Kokořínsku

1. listopadu 2010 v 12:10 | Ronny
Mac měl letní prázdniny a já začínal svoji zaslouženou dovolenou. Samozřejmě, že ty největší vedra tohoto léta jsem si užíval v práci, kde teplota dokázala vyšplhat  pomalu až ke čtyřicítce.
Ale teď tu byla konečně dovolená a minimálně jeden týden vandrování.
No týden - nakonec se to smrsklo na dní pět a to ještě se štěstím.

Bylo pondělí 26.7.2010 a naše kroky nabraly směr nádraží a vlak nás už konečně odvážel k našim milovaným Roverkám. 
Pravda - při přestupu jsme měli menší zpoždění, protože vláčku, co jezdí přes Roverky došla nafta.
Trasa našeho vandrování byla jednoduchá. Osa Zahrádky u Č. Lípy - Mšeno.
vv1
vv2
vv3
Koleje do našeho světa snů

Ze Zahrádek jsme zamířili do Holan kolem makového pole a rybníků. Před námi se prostíralo panorama majestátného otce Roverských hor a jeho menšího bratra.

vv4
vv5
Holany...
vv6
... a chrám slasti.

V Holanech jsme se zastavili v útulné hospůdce, abychom náležitě oslavili začátek vandru. Svijánky byly mňam a Mac si svou kofolu také vychutnával.
Dali jsme si malé papů a vyrazili na další cestu. Naším cílem byl Chudý hrádek - Poustka.
Byl jsem zvědav, jak to tam bude vypadat, protože jsem tam už hezkou řádku let nebyl.
Jeden čas jsme tam jezdili s partou šermířů a měli jsme snahu něco pro tento hrádek udělat.
Začali jsme ho čistit a pořádat tam bojové hry, ale vše je hlavně o lidech ...
Tolik k jednomu starému snu.

vv7
Vlhošť

vv8
Základna šutrošplhů v údolí Dolského potoka...

U staré vodárny v údolí Dolského potoka pod Poustkou se to vážně změnilo. Vodárna opravena, upravený plac kolem a lesní hospoda s udírnou. Tady to asi občas pěkně žije, když se sejdou horolezci. Skal a terénů na lezení tu je vážně dost.

vv9
...oheň nehoří a na čepu je sucho a pusto.

Jdeme dál ke starému hamru, který si přestavěl jeden vysloužilí důstojník na chalupu.
Jo toho tu ještě pamatuji. I když už chodil o francouzkých holích, pořád tu něco budoval.
Jednou jsme mu pomáhali stavět ohrazení pozemku a natahat dřevo na topení...

vv10
Tenkrát to tu vypadalo trochu jinak. Tak nějak více udržované. A hlavně cesta vedla kolem stavení a tráva bývala posekána. I ten smrk byl poloviční...
Jo a oficír měl výbornou slivovičku.

vv11
Memento - smrt je jediná životní jistota.

Pod Poustkou nabíráme vodu - do flašek i do kanad. Cesta už není co bývala.
Pomalu stoupáme do hradního příkopu a nad námi se objevují zbytky paláce.
Jsou slyšet hlasy nějakých lidí...
Hrad má své návštěvníky? 
Ne. Na hradě nikdo není. To v prostoru bývalého předhradí se staví dětský tábor...
Odkládáme bagáž a beru Maca na prohlídku zbytků hradu a to i s náležitým výkladem. Během toho zjišťuji, že pořádek se tu moc neudržuje, ohniště jsou na více místech a nalézáme i stopy po divokých hledačích pokladů. Smutné.
Opět vzpomínám, jaké jsme měli plány na úpravu této zříceniny. To vše odnesl čas. Plány i kamarády...

vv12

vv13

vv14

vv15

vv16

vv17

vv18
I když se z nedalekého staveniště tábora ozýval zvuk motorové pily a řev pubescentů, rozhodli jsme se na hradě přenocovat. Tedy v prostoru příkopu.
Postavili jsme přístřech a po krátkém vyprávění, co všechno jsme tu na hradě dělali a jak jsme tu bojovali (to má Mac rád místo pohádek na dobrou noc) jsme se odporoučeli do země Limbu.
Jo Mac ten umí na vandru spát jak dub. Kdyby mu nad hlavou létaly tanky, tak ho asi těžko vzbudí...

vv19

vv20
Když se Mac dosyta vychrněl, tak jsme pokračovali směr Dřevčice. Bylo krásné a teplé počasí a na polích dozrávalo obilí a nad tím vším krajem bděl na stráži otec Roverek - Vlhošť.
V Drěvčicích jsme měli v plánu dokoupit nějaký proviant, abychom se mohli ve skalách potulovat trochu déle, ale krámek byl zrušený a právě si ho upravoval nový majitel.
Ještě štěstí, že přes silnici přebývá jeden ochotný pán, který nám prodal kousek píva a limošku.
To aby jsme nebyli tak zklamaní.
Po krátké zastávce jsme pokračovali do centrálních Roverek...

vv21

vv22
Roverská sosna na Martinské stěně...

vv23
...a cesta nad Martinou...

vv24
...Roverečky - Roverky ...

Šlapeme na Tisícák a pak dál...

vv25

vv26
Tisícák - bordel a zkáza. Snad se podaří toto místo upravit do původní podoby, kdy to tu bývalo príma...

vv27

vv28
Přesto si určité kouzlo toto místo uchovává...

vv29
...a z paměti se vynořují vzpomínky na dobu tenkrát...

vv30
...když jsem tu potkal spousty kamarádů i lásku. Jsou okamžiky, na které se nezapomíná.
Odpusť, prosím.

vv31
Obsazujeme kemp, všude je plno borůvek a tak si jich trochu natrháme - pověřuji Maca...

vv32
...ten se svědomitě připravuje a vyráží... (opravdu s nadšením.)

Necháváme věci na kempu a jdeme na návštěvu jiného blízkého kempu. Tam potkáváme kamarády s mladým potěrem. Chvíli se zdržujeme, dáváme si nabídnutý čaj (já i skotskou) a pak se vracíme na naše nocoviště. Mac konečně začíná se sběrem borůvek a já chystám večeři o dvou chodech. Jeden zdlábne junior a druhý je můj. Borůvky slouží jako dezert.
Slunce začíná zapadat a kraj si obléká zlaté roucho.

vv33

vv34

vv35

vv36
Les utichá a nad Roverkami je slyšet magická píseň usínání - ukolébavka zakletá v tajemných zákoutích skal. 

vv37
Druhý den. Nad Roverkami hučí přelétávající letadla, ale kouzlo zůstává.

Po pozdní snídani ukončujeme okupaci kempu a vydáváme se dále po pomyslné čáře našeho přesunu Kokořínskem. Cestou se stavujeme na kempu, kam jsme na jaře nainstalovali nový rošt a pochvalně hodnotíme práci kamarádů, kteří zde provedli nutné úpravy a opravy. Snad to tu vydrží.

vv38

Radíme se kudy tudy cestička a nakonec se vydáváme do Dubé, abychom doplnili zásoby.
Cestou hodnotíme vzhled některých chalup krásného českého venkova.

vv39
vv40

vv41
A potom přichází zlomový okamžik. Konečně se našinec necítí tak opuštěn. Tak daleko od svých, tak daleko od domova...

vv42
Jeho veličenstvo SKOT a to dokonce náhorní...

vv43
vv44
...pro flák masa šel bych světa kraj. Kousek Skotska v Čechách. Dojemné...

vv45
Tak už se pohni otče. Tady se napojíme, nakrmíme, nakoupíme...
vv46
...jeden aby na něj pořád čekal. Mám žízeň a hlad.

Když jsme dorazili do Dubé, tak jsme nejprve nakoupili nezbytný žvanec a potom se zaparkovali na terásce jedné místní restauračky. Piví měli jako křen a segedýn byl jak od babičky. Jen Mac konstatoval, že coca . cola je hodně slabý odvar kofoly.
Po této milé zastávce se naše kroky vydaly směr Dražejov - nebo někam tam...

vv47
Dubá a v dálce Vlhošť.

vv48
To mám na tebe pořád čekat? Docela bych se někde vykoupal, tak pohni...

vv49
...hmm. Tady je to vo ekzém. A nedej bože vo vyrážku...

vv50
Krása, co se pomalu rozpadá.

vv51
Ukrytá krása, co pořád drží...
vv52
...řopík liběchovské příčky. Solidní jistota. Škoda, že nás tenkrát kámoši zradili.vv53
LO.vz. 37 a Vvz. vz.66
vv54
Tady dneska spíme. Malý, útulný převis nad cestou. V noci sice Maca vystraší pištění myší, ale před deštěm nás ochrání spolehlivě.

vv55
Tak jsme nocovali pod převisem kousek před Dražejovem. V noci se dvakrát silně rozpršelo a jednou pištěla myš a jednou ječel Mac. Vono totiž není dvakrát příjemné, když vám nějakej myš piští přímo u hlavy. Pak tam byl ještě jezevec, ale tomu jsme byli buřt.
Pokračovali jsme kolem Dražejovské perly, přes Dražejov, Střezivojice (tam měli hospodu zavřenou) až na Dobřeň (tam měli taky zavříno, ale trpělivost se vyplatila) a potom jsme si to pelášili až na T.O. Bílé skály.
Cestou jsme se neopomněli obdivovat místním pamětihodnostem.

vv56
Dražejovská perla...
vv57
...a kaple v Dražejově.
vv58
vv59
vv60
vv61
Teda otče - když už se člověk doplazí k hospodě, tak je taky zavřená.

vv62
Bývalá kovárna účelně využita na chrám slasti - (nebo chlastu???)
vv63
Trpělivost i pívo (kofolu) přináší...
vv64
...a to blaho.
vv65
Srnče u cesty. 
vv66
Macu šlapem. Koukám, že jsi to s tou kofolou trochu přehnal.
vv67
Chalupa na solární elektřinu.
vv68
Mizející kopec.

vv69
Skalní sklípek - loch. Tento je z roku 1777 a lidé ho využívali jako skladiště i jako úkryt.
vv70

vv71
Údolí Bílých skal.
vv72
Potlachoviště.
vv73
Totemy.
vv74
vv75
Kemp na Bílých skálách. Děkujeme za nocleh.

vv76
Skotové na Bílých skálách.

Přespali jsme v přívětivé náruči Bílých skal a vydali jsme se do Kokořínského dolu. Měli jsme v plánu nalézt nějaký ze zdejších kempů, ale nějak se ztratily z povrchu zemského. Pravda, co by člověk chtěl po tolika letech...