Opouštíme T.O. Bílé skály a míříme do Kokořáku.
Tak tady jsem nebyl dobrých dvacet let.
Je mě jasné, že se vše neustále mění...

Opravená chalupa v Ráji a pomník padlých v I. sv. válce - ti už tam jsou dlouho. (Jestli ráj existuje)
V Ráji se stavujeme v místní občerstvovně a pak pokračujeme dále. Chtěl bych najít Sosnu a nebo se plácnout na Margaretu, ale vše je nakonec jinak.
Za celou dobu nepotkáváme jediného trempíka a taky co by tu kdo dělal. Všude jen hromady kolokolistů a autoturistů.

Leknínový rybník v Kořínském dole.

Četníci ze Saint - Tropes???

Cesty víry...

Zázračná studánka - jen poustevník šel na pivo.

Pšovka
Cestou si nezapomínáme prohlédnout chalupy Kokořínska. Pravdou je, že některé se sem vážně nehodí. Pokus o další Jevany? Raději to ani nefotíme...




Uhýbáme do skal a hledáme nějaký kemp, ale nacházíme jen toto...


Tady býval kemp - už není...
Radíme se kam dál. Já navrhuji jít na Margaretu - jeskyni přímo proti hradu, ale cestou padne rozhodnutí, že si nocleh najdeme po cestě směr Mšeno. To aby jsme zítra nemuseli zbytečně spěchat.
Přicházíme k místní osvěžovně U pobudy a vidina lahodného moku a krmě vítězí.
Tak nějak se nám ty hospody na tu štreku navlékají jako korálky na náhrdelník.
Někdo moudrý kdysi řekl, že v hospodě je líp než na světě.
No - všeho s mírou.
Nebe se povážlivě zatahuje a začíná pršet. Nejprve jen tak polehoučku, až po nějaké době to spustilo na plné pecky.
To už vcházíme do lesa a míříme ke skalám nad údolím...

Prší a venku se setmělo...

...hledáme úkryt ve skalách...
...hledáme a nacházíme. Skály jsou jistota.
Musíme si nocoviště krapet upravit, ale žádný vážný zásah do stavu přírodě blízkému to není.
Ještě trháme borůvky, které se po dešti krásně lesknou a jsou velké jako nehet u palce nohy.
No - to už by byly vlastně švestky. Tak tedy byly o kousek menší.
Déšť se přesunul dále do vnitrozemí a vzduch voní lesem.
Na krajinu pomalu padá soumrak a my si už hovíme ve spacácích.
Mac se dožaduje vyprávění dalších příhod z vandrů a já musím usilovně pátrat v paměti...
A najednou si uvědomuji, že tu nejsme sami. Hledím na skálu, která nám poskytuje přístřeší
a zřetelně vidím tvář vystupující z pískovce...

Starý muž ve skále...
Kdo ji tu vytvořil a kdy? Co je to za místo, na kterém hodláme nocovat? Jaká je jeho historie?
Chvíle o tom diskutujeme, ale potom se vracím ke vzpomínkám...
Obloha je černá a místy problikávají odlesky hvězd.
Ještě než usínáme, požádáme toho ve skále o ochranu a přejeme mu dobré noci.
A spí se nám náramně, takže se probouzíme dlouho po rozednění...


Snídaně až do postele - tedy do spacáku...

Ještě fotečku s naším přítelem a vyrážíme ku Mšenu.


Staré cesty ve skalách.

Něčí chalupa? Jo, to je Kokořín...

...a lány zlátnoucího obilí.

Tady jich je nějak moc. Ještě že jsem pohan...

Chrám slasti - jen procházíme kolem. Snad někdy příště.

Radnice ve Mšeně.
Přicházíme do Mšena a prohlížíme si jeho krásy.
Objevujeme cukrárnu s lákavou zmrzlinou a tak si dáváme do nosu.
Vlak nám jede zhruba za hodinu a tak i náš vandr pomalu končí.
Škoda.
Svoboda Skotům a Roverkám