Tajemství skal

27. července 2012 v 19:40 | Ronny MacGort
Na Stříbrném vrchu, stará sosna stojí a v koruně její hnízdo havranů.
Na větvy nejsilnější konopná oprátka, kterou na krk lásko za tebe dostanu.

Říkali mě všichni, že lidská láska bolí, že je často krutý ten cit člověčí.
Já za tebou chodil za měsíčních nocí, tebe jsem miloval, dcero člověčí.

Já po lukách tě vodil, v lesích si s tebou hrával, tančili jsme spolu na vrcholcích skal.
Ó jak bylo krásné naše milování, ženou mou jsi se stala, já mužem tvým se stal

Na Kostelci hoře porodilas dítě a to jsi potom ze skal hodila,
že bylo mojí krve a mělo srdce dračí, to proto jsi to naše dítě zabila.

Nad tím krutým činem nebesa i pláčou, bouře křičí nad hlavami skal.
Pod nohama tvýma se otevřela země a dolů do té rokle jsi se zřítila.

Těď pod Martinskou stěnou tvoje tělo leží a zlatý písek ti padá do vlasů,
nad Vlhošťským dolem tvoje duše létá, štvána hněvem dračím a stádem černých Pegasů.

Na Stříbrném vrchu stará sosna stojí a tělo moje lidské já jsem dravcům dal,
teď jsem synem draka, co oblohou létá nad královstvím skal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vladimír Vladimír | E-mail | 30. března 2017 v 13:14 | Reagovat

Příteli - oprav si tvrdý za měkký na druhém řádku (na větvi). Jestli je to písňový text, rád bych to slyšel. Jestli nemá hudbu, mělo by se to napravit . . . A protože v Dřevkách zrušili Martinovi hospodu, zastavte se v případě žízně třeba s klukem někdy na pivko s kofolou v Heřmánkách 48.
Scotland forever!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama